6. skautský oddíl Medvědi Beroun

 

---

Zcela nedávno se mi do rukou dostal zápisník, který jsem považoval za nenávratně ztracený. Zápisník, mnou vytvořený před zhruba sedmnácti lety, obsahoval a vlastně stále ještě obsahuje pravidla hry, kterou jsme vymysleli v dnes již neexistujícím 8. oddílu Panda, a která získala statut oddílového tajemství. Podle mého názoru by byla škoda, kdyby tento historický materiál zůstal zapomenut, a proto se tedy dnes dostává tento sešitek na světlo světa. I když po létech musím konstatovat, že taková bomba, jak jsme si tehdy mysleli, to zase není .

Hra Atošikum vznikla na jedné z našich výprav. Bylo to přesně 11. 4. 1992 a my jsme se plahočili z Berouna kolem rozhledny Děd. Cílem výpravy bylo nějaké odlehlé místo, kde jsme si chtěli uvařit oběd a měli jsme tedy kromě běžného vybavení s sebou také ešusy. Všechno to vlastně zpískal Amík s Kuchyňkou. Začali si jedním ze svých ešusů házet, a protože nám to připadalo dostatečně drsné (taková rána ešusem do ruky či hlavy docela bolí), postupně jsme se k nim přidávali. Pokud si dobře vzpomínám, vydrželo nám to docela dlouho a ke konci výpravy jsme měli pro naši hru název, základní pravidla a dokonce i válečný pokřik. Amík, TOpinka, ŠpInda, KUchyňka, Marťan. První písmenka jmen lidí, kteří se na hře podíleli. Zkrátka ATOŠIKUM.

Od té doby nesměla tato drsná hra chybět na žádné z našich akcí. Hráli jsme ji všude. Na výpravách, táborech, někdy i schůzkách. Pravidla se postupně upravovala a i "ešus" změnil podobu do jakéhosi tvrdého, koženého, šišatého míče, který obětavě vyrobil Kuchyňka, alias Honza Frič. Brali jsme to opravdu hrozně vážně. Jediným kazem na kráse této rugby a americkému fotbalu podobné hry bylo to, že se neobešla bez častých zranění. Od drobných oděrek a modřin až ke zlomeninám. Bohužel. Došlo to až tak daleko, že nám vedoucí nakonec zakázali hru hrát, čemuž se popravdě dneska ani nedivím. Bylo to, jak se říká, o ústa…

Čas běžel a náš 8. oddíl přestal fungovat. Každý se dal svou vlastní cestou a Atošikum bylo tak nějak zapomenuto. Občas jsem někde zaslechl povzdech, že by bylo fajn si hru znovu zahrát, ale pokud vím, nikdy k tomu již nedošlo. Až dnes, po znovuobjevení sešitku s pravidly (díky, Amíku), jsem se rozhodl tuto hru oprášit. Nenabádám k jejímu hraní, sám moc dobře vím, jak se Atošikum může "zvrhnout". A pokud se někdo i přes toto varování rozhodne hru zahrát, vyzývám ho k opatrnosti. Ruce a nohy máme sice v páru, ale potřebujeme je všechny…