6. skautský oddíl Medvědi Beroun

Kdysi byl mojí láskou kůň bílej jak sníh,
jeho bělostná hříva vlála do všech snů mých.

Táta neměl moc peněz, celý roky se dřel,
nadělal spoustu dluhů, jen aby ho měl.

Když s běloušem prvně na dostihy jel,
na jeho rychlé nohy vsadil všechno co měl.

Kůň běžel tak lehce, jakoby vánek jen vál,
všechny koně a jezdce za sebou zanechal.

Při každám jeho skoku rostla naděje v nás,
při jednom ale upad a zlomil si vaz.

Táta neřek ani slova, jako socha tam stál,
a já poprvé viděl jak se rozplakal.