Když pršelo, jen se lilo, a tele doma nebylo, jela Anička na kole hledati tele na pole.
Na poli tele nebylo a pršelo, jen se lilo, na poli byl jen Pepíček, on jí nabídl deštníček.
Andulko, vy mé dítě, vy se mi tuze líbíte, spatřila malou rybičku, jak polykala vodičku.
A za ruce se držíce pospíchali do vesnice, sluníčko zase svítilo, nepršelo a nelilo.
A od té doby kdekdo ví, že život není růžový, že za pecí je tepleji než ve švestkové aleji. |