Na Okoř je cesta, jako žádní ze sta, vroubená je stromama.
Když jdu po ní v létě, samoten na světě , sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad.
Tam zapadli trempi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat.
Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku, dle svého budíku, o půl noci chodit strašívat.
Od těch dob, co jsou tam trempové, nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí, ze šerifem dovádí, on jí sebral od komnaty klíč.
Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden.
Šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici.
Místo aby hlídal, zuřivě ji líbal, dostal z toho zimnici.
Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku, dle svého budíku, o půl noci chodit strašívat.
Od těch dob, co jsou tam trempové, nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí, ze šerifem dovádí, on jí sebral od komnaty klíč. |
Navigace
