Mapa
 Mapa je zmenšený obraz části zemského povrchu. Může vzniknout tak, že z letadla vyfotografujeme krajinu pod sebou. Takový obrázek je ale ještě nedokonalý, chybí mu několik náležitostí, které mapa musí mít:
Měřítko – je to poměr dvou čísel, který udává, kolikrát je skutečná vzdálenost při zakreslení do mapy zmenšena. (třeba 1 : 200 000 znamená, že skutečná vzdálenost dvě stě tisíc centimetrů je na mapě zmenšena na jediný centimetr.) Turistické mapy mají běžně tato měřítka: 1 : 100 000 (1 cm na mapě = 1 km) , 1 : 50 000 (1 cm na mapě = 0,5 km)
Mapové značky – na obyčejné zmenšenině krajiny by zanikla spousta důležitých detailů. Proto se ke znázorňování cest, železnic, řek, památných stromů a jiných orientačních bodů používají mapové značky. Jejich velikost neodpovídá měřítku mapy. (Takže měřit šířku řeky podle běžné mapy nemá smysl.)
Vrstevnice – znázorňují výškový reliéf zobrazené krajiny. Jdeme-li po vrstevnici, jdeme po rovině. Husté vrstevnice znázorňují strmý kopec (jeho svah rychle nabírá výšku). Na mapách „padesátkách“ bývají vrstevnice po 10 metrech, na „stovkách“ po 20 metrech.
Sever na mapě – většina map je kreslena tak, aby její horní okraj směřoval přesně k severu. Pokud tomu tak není, vyznačuje orientaci mapy nakreslená střelka.
GPS souřadnice – to je pro ty, kteří potřebují znát přesně svoji zeměpisnou polohu.
Místopisné informace na zadní straně turistické mapy – jsou skoro stejně důležité, jako mapa samotná.
Buzola
Jejím základem je magnetická střelka ukazující k severnímu magnetickému pólu (N – nord, north). To ostatní kolem ní slouží k pohodlnějšímu a přesnějšímu měření azimutů. Na otočné stupnici jsou světové strany označeny cizojazyčně (N – sever, S – jih, E – východ, W – západ).
 Zorientování mapy
Pokud máme dobře zorientovanou mapu, vidíme v terénu objekty ve stejném směru, v jakém je vidíme zakreslené na mapě. Nejpřesnější je to podle buzoly. Jen nesmíme zapomenout, že sever je na mapě nahoře a k severu ukazuje ta polovina střelky označená fosforem (nebo jinou značkou).
Měření azimutu
Azimut je úhel, který svírá mezi sebou směr k severu a směr, kterým chceme jít (třeba přes les do Macochy). Trápení skautů azimutem při soutěžích a závodech slouží k tomu, abychom za mlhy dokázali kolem Macochy projít a nespadli do ní.
K určení azimutu na mapě není vlastně střelka buzoly potřebná – stačilo by úhloměrem změřit příslušný úhel (směr k severu je rovnoběžný s okrajem mapy).
Úhloměr nám komfortně nahrazuje záměrná hrana buzoly ve spojení s otočnou úhlovou stupnicí. Její sever (N) musí mířit k severu na mapě! Hodnotu azimutu pak odečteme na střední rysce ve směru pochodu. Tak jak je střelka nakreslená na obrázku, to vypadá pouze na zorientované mapě. Pokud mapa není zorientovaná, nesmíme se nechat střelkou zmást a pracovat pouze s otočnou úhlovou stupnicí. S výhodou při tom použijeme čtvercové sítě na „padesátkách”, jejichž linie směřují skoro přesně k severu (srovnejte si to na okraji mapy).
Měření azimutu v terénu je vlastně jednodušší, jde jen o přesnost – hledáček buzoly namíříme požadovaným směrem a otočnou stupnici nastavíme k severu podle střelky. „Krabičkové“ buzoly mají ve víčku zrcátko, kterým důvtipný skaut sleduje střelku, zatímco hledáčkem zaměřuje azimut.
Deklinace – tajemné slovo?
Severní magnetický pól není na pólu severním, ale dost daleko od něho – v severní Kanadě (a to se ještě pohybuje!). Deklinace je tato odchylka magnetické střelky od směru ke skutečnému severnímu pólu. V našich zeměpisných šířkách můžeme deklinaci zanedbat, ale cestovatelé po vysokém severu by s ní měli počítat (Cimrman a spol. by při bloudění v mlze možná neskončil v Petrohradské ermitáži).
Pochod podle daného azimutu
Počínáme si podobně jako při měření azimutu v terénu. Nesnažíme se jít na jeden zátah, ale vždy si v hledáčku najdeme orientační bod, kam pak směřujeme. Od něj znovu naměříme azimut k dalšímu orientačnímu bodu. V krajině bez orientačních bodů (sněhová pláň, lán pole) postupujeme ve dvojici – zadní pomocí buzoly koriguje směr předního, který tvoří orientační bod.
Turistické značky
Cesty v přírodě jsou značeny pásovou turistickou značkou, která má rozměry 10 x 10 cm. Pásová turistická značka je tvořena dvěmi bílými pruhy a mezi nimi je pruh červené, modré, zelené nebo žluté barvy. Značka z červeným pruhem značí dálkové a hřebenové trasy. Z modrým pruhem jsou značeny trasy které jsou v kraji nějak významné. Okresní trasy jsou značeny zelenou značkou. Spojnice tras červených, modrých a zelených jsou značeny žlutou barvou. Značky se umísťují (malují) na různé předměty např. stromy, sloupy, patníky, kameny, skály atd. Pro změnu směru se používají jednoduché pásové šipky. Zvláštními významovými značkami jsou značky znázorňující odbočky ze značené trasy které jsou v maximální délce 1 km. Jsou to např. odbočka ke studánce, odbočka na zříceninu hradu atd.
(zdroj informací: Práce s mapou a buzolou) |
Navigace
